Se začátkem nového roku sněhová pokrývka zmizela i ve vyšších polohách. Ovšem ani to nezabránilo přihlášeným účastníkům lyžařského kurzu, aby se v pondělí v době oběda začali srocovat před budovou školy. Vůně vařeného jídla z okolních domů přehlušil zvuk přijíždějících autobusů a poté nakládka materiálu jak živého, tak i neživého. Rodiče se rozloučili se svými ratolestmi a už se frčelo směrem na Petříkov. Výškový profil cestou stoupal, ale místo bílé peřiny se kolem projíždějícího autobusu válel mlžný opar. Příjezd na místo určení se nesl ve stejném duchu. Po bílých vločkách ani památky a sjezdovky na nás koukaly: „Cože to tu děláte???“ Po ubytování následovala rekognoskace terénu a poté návrat na chatu. Mezitím se rozhodlo, že naše alpská výprava bude jezdit lyžovat do Branné. Autodopravce nám tu zanechal svůj dopravní prostředek, a to díky tomu, že instruktor Z. Rendla měl nejen skipas, ale i oprávnění řídit toto bílé monstrum. V úterý po snídani se vyjelo za sněhem na Brannou. Rozřazení zdatných i méně výkonných účastníků zájezdu proběhlo předešlý večer a už se šupajdilo bahnem na svah. Ti, kteří viděli lyže pouze v televizi, patřili M. Horákové, střední část kurzu jistila M. Mikulíková a nejvyšší level patřil Z. Rendlovi. Vedoucí kurzu mezitím pendloval mezi nimi a počítal, zda má všechny ovečky na svahu. První den proběhl v pohodě, začátečníci si vyzkoušeli, co je čeká v následujících dnech, stejně jako Harry Potter v Bradavicích. Jelikož koukolem nebylo kde lyžovat, soustředilo se v tomto koutu Jeseníků neskutečné množství kurzů a jiných milovníků tohoto sportu. Řídili jsme se však heslem „Opatrnosti není nikdy nazbyt“a zvládli jsme to bez úrazů. To platilo pro všechny následující dny. „Nováčci“ se rychle adaptovali a již ve středu odpoledne plachtili na vleku typu „poma“ a zkoušeli zkrotit obloučky na velkém svahu. Čtvrtek by byl super den i pro Batmana. Dopolední lyžování mělo býti narušeno deštěm, ovšem vedení kurzu to risklo... a??? Déšť odnesl na svých bedrech „Captain America“, na svahu bylo liduprázdno a lyžovačka??? I komiksoví hrdinové „Thor“ či „Iron Man“ by si to skvěle užili, pokud by použili pouze lyže, a ne své nadpřirozené schopnosti. Odpolední program byl odpočinkový a vyplnila ho návštěva hradu Kolštejn, jenž byl vybudován ve 13. století rodem Wustenhube a nachází se nad údolím říčky Branná. Přednáška o hradu většinu dorostenců a dorostenek nebavila, což se projevilo pohrdavým komentářem i výrazem tváře po prohlídce.
Pátek byl už ve znamení posledního lyžování. Dopoledne byla na svahu spousta lidí na prkýnkách, a proto byla opatrnost na místě. Odpoledne začaly padat dešťové kapky. I tak jsme lyžovali jak zběsilí, neboť jsme si chtěli užít každou minutu posledního odpoledne.
Vyhodnocení kurzu proběhlo večer téhož dne, nejlepší pokoj dostal drobnou cenu a totéž se týkalo i velmi originálního oblečení dívek. Největší „skokani“ kurzu si odnesli přívěšek na klíče v podobě dvou prkýnek.
Strava byla jako vždy velmi pestrá, snídaně byla formou švédského stolu. Každý si mohl vybrat podle své chuti. Podle preferencí strávníků lze říct, že tentokrát to byl výrazně „párkový kurz.“
Večerní program měla ve své režii Mirka Rýznarová, která to zvládla jako James Cameron při natáčení „Terminátora“. V čase před večerním programem se konaly přednášky: úrazovost na horách, mazání lyží, carvingové lyžování a nechybělo ani poučení o bezpečnosti.
Chtěl bych poděkovat všem instruktorům, Marcele Mikulíkové, Milušce Horákové a Zdeňkovi Rendlovi za jejich neskutečnou obětavost a trpělivost při výcviku a zvlášť děkuji zdravotnici Petře Váňové za péči o pacienty, kterých bylo minimum, ale o to více pomáhala při učení méně zdatných lyžařů na lyžích a Mirce Rýznarové za přípravu volnočasového programu.
Leopold Čížek, vedoucí kurzu
